Kobylko, leť!
Seizó Tadžima

Nakonec ji přece jen objevil had.

Právě v tu chvíli
se na něj vrhla kudlanka.

Rozcupoval pavoučí síť i pavouka
a kobylka letí dál.

Kobylka protrhla mraky vysoko nad sebou
a vyšplhala se výš než cokoli jiného.

Ale dál už stoupat nedokázala.
Začala padat… níž a níž.

Ale kobylce bylo jedno, co kdo říká.
Byla tak šťastná, že může létat vlastní silou,
že radostí skoro nemohla vydržet.

Letěla výš a výš.
Na vlastních křídlech,
tam, kam sama chtěla,
nesená větrem, letěla dál.

Kobylka přeletěla pustinu.

Letěla až kamsi do dálky.

-

-